On-line škola „Energie jídla je naším lékem"
Zahájení:
16. dubna 2021.
Psychologie HUBNUTÍ
Permanentní make-up v Praze
Internetový marketing & SEO služby
Čínská medicína – rozšiřte hranice možného
Obecně víme v čem vlastně tkví krása čínského bojového umění, chcete-li čínského cvičení, tedy nejpřesněji tchaj-ťi. Nyní se zaměříme na jednotlivé sestavy a metody. Přestože je jich požehnaně, některé jistě stojí za zmínku. Kromě toho vás také seznámíme s duchovními otci tohoto čínského bojového umění a významnými zakladateli jednotlivých, rodinných stylů tchaj-ťi. Pohodlně se usaďte, dejte si doušek lahodného čínského čaje a začtěte se do zajímavostí o jednom z nejoblíbenějších čínských sportů-cvičení-umění...
Počátky tradičního tchaj-ťi jsou opředeny řadou legend a téměř chybí historicky doložená fakta z období jeho vzniku. Ovšem i tak jsou s tímto čínským bojovým uměním (cvičením) tchaj-ťi, celým názvem tchaj-ťi čchüan (čínsky太極 拳), spojena dvě jména, patřící k legendám taoistické tradice. První legendou je duchovní otec tchaj-ťi, kterým je Lao´C (svým pravým jménem Li, čínsky: 老子), jenž žil v 6. století př. n. l., druhým pak autor nejznámějšího taoistického díla Tao te ťing a tvůrce taoistického cvičebního systému - Čang Sang Feng, který žil ve 12. století n.l.
Pro zajímavost: Slovo tchaj-ťi v překladu znamená „nejzazší mez“ a přeneseně jej můžeme přeložit jako „vesmír“. Lao´C v překladu znamená „Starý mistr“.
Taoistický cvičební systém dle Čang Sang Fenga byl znám především v klášterech v provincii Šen Si, a to během vlády dynastií Sung, Jüan a Ming (tedy od 12. do 17. století n.l.). Zde jej mnichové cvičili především proto, aby docílili rovnováhy elementů jin a jang v těle a dosáhli duchovního osvícení. S postupem času se začalo tradiční tchaj-ťi rozšiřovat i za hranicemi taoistických klášterů a začali se jej učit také nezasvěcení laici.
Důvodů bylo hned několik… Prvním z nich byl zvýšený zájem císaře a šlechty, kterou taoistický výcvik zaujal z hlediska bojového umění, dalším pak ten, že taoisté z oblasti Wu Tang a buddhističtí mniši z chrámu Šao Lin začali být zaměstnáváni v císařské armádě, aby zde pracovali jako cvičitelé. Významně k tomu přispěla i vláda dynastie Čching, která lidem zakázala vlastnit zbraně – obyčejní lidé se tak stali bezmocnými před případnými nepřáteli a lupiči. Tchaj-ťi je zaujalo natolik, že mnozí z nich prosili zasvěcené klášterní mnichy, aby je přijali za své žáky. Především díky výše uvedeným důvodům došlo k tomu, že se tchaj-ťi začalo rozšiřovat i za hranicemi taoistických klášterů.
O zachování tradičního tchaj-ťi po mnoha následujících staletí se pak zasloužila především rodina Čchen, která se stala opatrovníkem tohoto bojového umění a jako rodinné tajemství jej předávala svým dalším generacím. Prvním, nerodinným příslušníkem, který převzal učení od rodiny Čchen, je znalec bojových umění a první, historicky doložený mistr tchaj-ťi, kterým je Jang Lu Čchan (1799 až 1872). Během svého života se naučil dokonale toto umění, které po tom, co se přestěhoval do Pekingu, předával jako instruktor vojákům císařské armády dynastie Čching. A právě to byl klíčový okamžik ve vývoji celého tchaj-ťi…
Tchaj-ťi se díky Jang Lu Čchanovi stalo velmi slavným bojovým uměním a začalo se šířit a zároveň také větvit do mnohých stylů, které byly následně pojmenovány podle rodin, které jej vyučovaly. Jsou to tedy tzv. rodinné styly, které jsou jen z malé části spojeny s pravým taoistickým tréninkem (mají společné jen některé prvky, terminologie, apod.). Mezi nejznámější z nich patří Čchen, Jang, Wu, Li, Chao, Sun, apod. Tyto styly se zaměřují na tchaj-ťi jako bojové umění. Průlomu se podařilo docílit až Jang Čcheng Fuovi (1883-1936), vnukovi Jang Lu Čchana, který upravil způsob cvičení tchaj-ťi tak, aby v první řadě zlepšovalo fyzickou kondici a podílelo se na udržení zdravého těla i ducha. Díky tomu se tchaj-ťi stalo vhodným cvičením (uměním) pro všechny vrstvy obyvatelstva po celém světě.
Existuje mnoho dalších stylů a jejich dalších větví, případně podstylů. Výše jsme si uvedli ty nevýznamnější z nich.
Z moderních (zkrácených) forem tchaj-ťi je neznámější tzv. Pekingská forma, která je často podle počtu kroků označována jako „Forma 24 kroků“. Byla skupinou čínských mistrů sestavena v roce 1956 a je zjednodušením stylu Jang. Oblíbená je zejména proto, že patří mezi nejjednodušší formy tchaj-ťi, mající vliv na lidské zdraví. Dalšími moderními styly tchaj-ťi jsou tzv. forma 42 kroků (jde o soutěžní sestavu, která kombinuje prvky ze stylů Sun, Wu, Echem, Jang) či formy 8, 16, 24, 42 nebo 88 kroků, apod.
Tchaj-ťi se vyučuje pomocí pěti základních, níže uvedených metod. Ty se navzájem prolínají, anebo také podporují.
Nadchlo vás toto starověké čínské umění natolik, že byste se chtěli dozvědět více o jeho filosofii a stát se jedním z žáků některého z učených mistrů? Neváhejte a přihlaste se do kurzu tchaj-ťi!
Staré čínské přísloví praví: „Mysl je pán, tělo je sluha“. A na závěr si dopřejme ještě jeden citát Lao´C, kterému pravdivost nelze upřít: „Znát jiné je moudrost, znát sám sebe, je ještě větší moudrost.
Rašínovo nábřeží 56, Praha 2, Centrum ČÍNSKÝ LÉKAŘ
Další > |
---|