5_90x90.png)
_90x90.png)
_90x90.png)
_90x90.png)
_90x90.png)
Hoisin omáčka je výbornou ingrediencí do asijských jídel. Pokud chcete, aby pokrm chutnal skutečně exoticky, hoisin je dobrá volba. Výborně se hodí k dochucování, a to jednak jako koření, ale často se používá do jídel z ryb, mnohých jídel z drůbeže nebo plodů moře. Čínský název omáčky v překladu znamená „chuť moře“.
Sice není složená z mořských plodů, ale svou chutí a pikantností je skutečně originální.
Připravit dobrou „čínu” není těžké, i přestože můžete být kuchař-začátečník, zvládnete to. I když hosté z Číny by nejpíš měli proti našim výtvorům výhrady. Nejsme například zvyklí vařít zeleninu v páře, každý nemá plynový sporíák, na kterém se maso dá hezky zprudka orestovat tak, aby nepustilo šťávu. Dobře upravená „čína” má prý na talíři lahodit oku, zelenina má křupat a uchovat si původní barvu. Čínské houby jsou tradiční a tomuto jídlu dodají neopakovatelnou chuť. Tak to zkusíme.
Skopové maso se do čínské kuchyně dostalo ze sousedního Mongolska. Tato země rozlehlých plání je velká asi jako Aljaška. Tradiční mongolská kuchyně neznala mnoho variací – je to země pastevců.
Vařili vše na otevřeném ohni a jejich hlavním pokrmem bylo skopové maso s brambory. Mongolčtí vojáci si dokonce maso připravovali na žhavém uhlí a místo kotlíku používali svoje přílby.
Co bychom si povídali – kachna je jídlo báječné, sváteční a chutná vždy, ať už je připravená na jakýkoliv způsob. Ptám se: kdo z vás by pohrdl tím nejjednodušším receptem, a to kachnou pokmínovanou, posolenou, náležitě podlévanou a upečenou, s křupavou kůrčičkou, se zelím sladkým či kyselým, bílým nebo červeným (to je, podle mne, lepší) a s knedlíkem kynutým, případně bramborovým, ale také třeba s chlupatým? Receptů, jak připravit kachnu, je dost a dost. Čím novější a modernější, tím víc.
Už léta letoucí nás nabádají lékaři, dietologové a ostatní znalci správné výživy, abychom jedli více ryb, mořských i sladkovodních, protože jsou našemu zdraví velice prospěšné. Jenže časy, kdy byly ryby na jídelníčku, zejména čeládky, každou chvíli, protože nejen mlynář, ale i kdekterý hospodář měl svůj rybník či úsek potoka, přiléhajícím k jeho polnostem, jsou ty tam. Popravdě řečeno, čeládka nad nimi ohrnovala nos a vymínila si, že nebudou na stole častěji než dvakrát v týdnu.
Sladokyselé polévky najdeme v kuchařkách téměž všech národů. Velmi často se s nimi setkáme v asijské kuchyni, čínskou nevyjímaje. Na rozdíl od tuzemkých zvyklostí však neobsahují mléko či smetanu, jako třeba naše houbačka (zalitačka). Tato čínská polévka vám třeba přijde vhod za vedra jako osvěžující pokrm. Navíc je velmi chutná a ocení ji především ti, kteří mají rádi spojení různých chutí v jednom pokrmu. Její příprava je nenáročná, polévka je zdravá, složená jen ze samých výborných ingrediencí. Zkuste si ji uvařit.
