Čínské pamětihodnosti, divy světa, památky UNESCO

Skalní rytiny v Ta-cu jsou jedním z největších uměleckých děl, která lze vidět v Číně. Jedná se o obří pokladnici buddhistické i původní symboliky, která promlouvá z chladných opracovaných kamenů.

Lze zde nalézt úchvatná vyobrazení bohyně soucitu Kuan-Jin, největší sochu ležícího Buddhy a úchvatně vyvedené kolo reinkarnací, ale i mnohem více.

Ta-cu se nachází na jihozápadě Číny asi 167 kilometrů od města Čchung-čchingu ležící na toku Jang-c'-ťiang. Návštěvníky ohromí svou rozlehlostí, celý skalní komplex se rozkládá na 1400 kilometrech čtverečních.  Obsahuje přes 50 000 plastik a reliéfů, které zde byly vytesány za období dynastie Tang kolem roku 649 po Kristu. Samotné reliéfy na sobě mají nad 100 000 čínských znaků, epigramů, nebo nápisů. Milovníky čínského náboženství potěší, že se zde nachází jak prvky buddhistické, tak i konfuciánské a taoistické. V harmonii se zde spojují tyto filosofie a tvoří překrásné divy. Ač je místo roztroušeno po takové rozloze, existuje 70 míst, kde se sochy nachází a pět, kde jsou v největší koncentraci. Jsou jimi Nanshan, Beišan, Baodingšan, Šizhuanšan a Šimenšan. Beišan a Baodingšan jsou dle odborníků na čínské umění ukázkou nejpreciznějšího umění a dovednosti. Na tomto místě lze najít více než 5000 soch.

Jeskyní komplex v Ta-cu: 50 000 plastik a reliéfů

Většina zdejších reliéfů zobrazuje výjevy z mýtů a legend, legendární bytosti, démony, božstva, bódhysattvy a podobně, ale mezi tím zástupem fantaskních výjevů se dají najít i výjevy z běžného života. Výstavba začala v pozdní dynastii Tang a od té doby po více než 250 let zde přibývaly nové a nové sochy a plastiky z dynastie Song, Ming i Čching.  Jeskyní komplex v Ta-cu dosáhl stejné popularity jako jeskyně Mo-kao, která se nachází asi 25 km od města Tun-chuang v provincii Kan-su. Zde se nalézá takzvaná Jeskyně tisíce Buddhů. Mo-kao se stalo důležitým buddhistickým centrem díky Hedvábné stezce. Mo-kao však nemá tak rozsáhlý repertoár jako Ta-cu, v jeskynních bylo nalezeno „pouze“ 60 000 textů, maleb a rytin. Jak Ta-cu, tak i Mo-kao byly přidány na seznam světového dědictví UNESCO.  Největší zastoupení má zde buddhismus, ve skalních nikách lze spatřit kolem 10 000 soch Buddhy. Někteří badatelé srovnávají ta-cuské rytiny s uměním dynastie Song, které lze najít na Mingšan v Anyue.

Ta-cu přímo přetéká symboly, jsou zde úžasné alegorie, mezi ty nejkrásnější patří Kolo života, socha Kuan-jin, sochy tří mudrců a Šákjamunim. Kolo života je asi nejúchvatnější. Na rytině je zobrazen démon či duch, který kouše svými zuby do velkého kola, které představuje běh života a fakt, že štěstí nám nemusí vydržet navždy. Podle buddhistické tradice mají lidé tři životy. Život bývalý, přítomný a posmrtný. Ten kdo se chová správně, správně myslí i koná, jde do nebe, kde projde znovuzrozením a na Zemi se vrací jako šťastná lidská bytost. Pokud však činí špatně, jde do „pekla“, nebo je odsouzen být nějakým podřadným zvířetem. Kolo života, která je zobrazeno v Ta-cu je rozděleno do šesti částí. Buddha, nebe, člověk, zvíře, duch a peklo. Ve středu je osmnáct vyobrazení, která ukazují strádání lidských bytostí a osmnáct vyobrazení, která zobrazují přerod zvířete v člověka a naopak, protože některé buddhistické školy věří, že Buddha ty, kteří činí zle, sám potrestá přeměnou ve zvíře. To lze brát i symbolicky, člověk, který se chová špatně, degraduje, jeho duše upadá a blíží se nižším formám života. U kola stojí pár lidí, kteří jsou odhodláni otočit kolem života a určit si tak svůj osud. To však může znamenat i bolest. To představuje Buddhovu filosofii, že vše živé je odsouzeno trpět a že jen za pouze osvícení se člověk zbaví utrpení.

Další sochou je úchvatně vyvedená Kuan-jin, bohyně soucitu. Na vyobrazení z Ta-cu má Kuan-jin přesně 1007 rukou, které míří kolem jejího těla a vypadají jako mihotavé plameny. Každá ruka má jiný symbol a tvoří tak obrovský příběh pro ty, kteří se vyznají v buddhistické symbolice. V každé ruce má také jedno oko. Tisíc očí v buddhismu představuje bezbřehou moc zachránit celé masy duší. Kuan-jin byla ta, která vidí veškeré utrpení lidstva a snaží se mu pomoci. Podle legendy mnich, který sochu tesal, vytvořil jejích tisíc rukou za jednu minutu.  Kuan-jin byla původně indickým bódhisattvou Avalókitéšvarou, který patřil spolu s Kšitigarbhou, Maňdžušrím a Samantabhadrou mezi čtyři velké bódhisattvy čínského buddhismu. Kuan-jin byla velice rozšířenou a milovanou bohyní.

Tisíc rukou vychází z čínské pohádky o princezně Miošan. Ta se měla vdát, ale odmítla muže, kterého jí otec vybral. Za urážku krále byla vsazena do vězení, kde byla přesvědčována, ať si ženicha vezme, byla však neoblomná, po týdnech byla odvezena do kláštera, ale ani tam se nenechala zlomit. Králi došla trpělivost a dal svou dceru uškrtit. Ta poté putovala posmrtnou říší. Zatím její otec těžce ochuravěl. Miošan se vrátila přestrojená za mnicha a otce vyslechla. Poté mu řekla, že jediné, co by jej mohlo zachránit, jsou paže a oči člověka, který nikdy v životě nepoznal nenávist. Králi řekla, že jeden takový žije na nedaleké hoře. Když tam pak dorazili královi sluhové, spatřili mnicha jak si uříznul ruce a vydloubnul oči. Z těchto přísad vyrobili lékaři lektvar a král se uzdravil. Král hned jak se zotavil vyrazil na horu za mnichem. Byl šokován, že v něm poznává svou dceru a došel poznání. Od té doby následoval Buddhovo učení. Poprosil, aby byly oči i ruce Miošan navráceny. Ta na sebe vzala podobu Kuan-jin s tisícem paží, na kterých má oči. Tisícovka paží a očí ukazuje nejen, že Kuan-jin vše vidí, ale také, že může každého zachránit, protože má všeho dostatek a nebojí se oběti. Její milost je nekonečná.

Dalším nepřehlédnutelným skvostem je Šákjamunimho nirvána. Šákjamunim bylo jedno ze jmen Buddhy. Podle legendy došel nirvány v 80 letech. Socha v Ta-cu je dlouhá 31 metrů a je tedy největší sochou v celém Ta-cu. Rytina ukazuje ležícího Buddhu, avšak na rozdíl od jiných vyobrazení je zde viditelná jen horní část těla. Učenci si to vysvětlují tak, že to má symbolizovat, že Buddha je nezměřitelný, bezrozměrný. V tomto zobrazení Buddha dosahuje nirvány, což je rozplynutí. V buddhistickém učení se jedná o dosažení toho nejvyššího cíle, mniši se na dosažení nirvány připravují celý život důsledným dodržováním Gautamovy Osmidílné stezky. Pokud byli důslední a dokázali překonat veškeré překážky, jsou oproštěni od karmického převtělování a po smrti se rozplyne jejich Já.

Návštěvník by si měl prohlédnout všech pět velkých míst.  První lokalitou je Bei shan. Sochy, které jsou zde k vidění, pochází z období 800-1300 a jsou tedy nejstarší, které lze v Ta-cu spatřit, ty první byly postaveny guvernérem Wei Junjingem, jehož socha je zde také k vidění.  V jižní části je na 100 rytin v severní se jich 190. Také je zde přes 250 nik se sochami a pověstných 10 000 soch Buddhy. Z 9. století před Kristem zde jsou nejčastěji k vidění sochy Buddhy, Kuan-Jin, Amitabhy a Jizo. Celá jedna třetina zde vytesaných soch pochází z poloviny desátého století. Na sochách je vidět kombinování stylů dynastie Tang i Song. 

Baoding shan

Druhým nejvýznačnějším místem je Baoding shan, který byl postaven někdy v 12-13.století mnichem Zhao Zhifengem.  Baoding Shan je přes půl kilometru nad mořem a je rozdělen na dvě části. První část se jmenuje Dafo Wan a druhý Xiaofo Wan. Wiaofo Wan je spojena s Chrámem Shenshou, který stojí na hoře. Jedná se o klášter zasvěcený dlouhověkosti, skládá se ze sedmi chrámů, které jsou spojeny s horou a obklopeny úchvatnou přírodní scenérií. Celý komplex má přes kilometr a půl čtvereční. Klášter byl poničen válkou, naštěstí však byl za dynastie Čching uveden do původního stavu.  Pod klášterem je Dafo Wan, který je hlavně dílem zmíněného Zhao Zhifenga. Ten na těchto sochách pracoval celý život. Na své dílo dostal peníze od obdivovatelů, a tak mohl vytvořit ohromné sousoší, kombinující buddhismus, taoismus a další filosofické směry. Zhao Zhifeng vytvořil toto místo jako svatyni tantrického buddhismu, soch Buddhů je tu tisíce. To přitahovalo celé zástupy sochařů. Jenže celá oblast byla zasažena válkou a tak se práce v Baoding Shan zastavily až do 15. století, sochy byly dodělány až v 19. století. Na vrcholu hory u  Baoding Shan je i Xiaofo Wan. Stojí zde klášter dlouhověkosti. Celý Dafo Wan připomíná z pohledu z hora písmeno U. Sousoší jsou vytesána na jihu, severu i východě na třech rozdílných skaliskách. Celá scenérie má úctyhodných 500 metrů na délku a až 25 metrů na výšku. Právě  v Dafo Wan je k prohlédnutí tisíciruká Kuan-Jin, nebo Tři mudrci.

Kromě dvou nejznámějších míst existuje i Nan Shan, který byl vytesán mezi 11-13. stoletím. Nan Shan je znám jako místo, kde jsou nejkrásnější a nejdochovanější taoistické sochy v Číně. Shizhuan Shan je dalším méně navštěvovaným místem v Ta-cu. Jsou zde ke spatření sochy Konfucia a jeho studentů i další Konfuciánské prvky. Ty se zde nejvíce mísí s Buddhismem a Taoismem.  Kombinace buddhismu a taoismu je patrná i v posledním místě v Shimen Shan.

Ta-cu je považováno za ukázku toho nejlepšího čínského sochařského umění, je zde mnoho podmětů pro rozjímání i pro ukojení estetických potřeb. Je tedy vhodné jak pro milovníky umění, tak i duchovní hledače.