Bylinky, přírodní léky, bylinné směsi a vše pro zdraví

Kustovnice čínská patří mezi ty nejmagičtější rostliny Číny, které se využívají v tradiční čínské medicíně od nepaměti. Má mnoho názvů, goji, bobule goji, vlčí bobule, pouštní trn nebo latinsky Lycium. Je celkově prospěšná organismu, a co je nejlepší, pěstuje se snadno, a tak jí každý může mít doma, jako takový čínský poklad.

Kustovnice patří mezi rostliny z čeledi lilkovitých, latinsky Solanaceae. Jde o dost velkou rodinu, která má kolem devadesáti až sto druhů, které hojně rostou jak v mírných tak i subtropických oblastech po celém světě. V Americe roste padesát druhů, třicet v Africe, jeden druh roste dokonce i ve zcela oddělené Austrálii a kolem deseti můžeme najít v oblasti Evropy a Asie, přímo v Číně roste sedm druhů. Tyto rostliny najdeme nejčastěji v suchých oblastech s mírně solnou půdou.Svůj název čeledi nejspíše rostlina získala od jména provincie Lycia v Řecku, kde byla prvně popsána. Kustovnice jsou dlouholeté trvalky, keřovitého typu s trnitými stonky, vysoké zhruba metr a půl až dva metry. Listy mají řídké, zhruba jeden až osm centimetrů dlouhé. Většina kustovnic má malé, ale velice dekorativní květy zářivých barev, buď osamocené, nebo v malých shlucích. Samotné plody jsou také malé, největší mají dva centimetry. Dle druhu jsou černé, fialové, rudé, nebo žluté. V České republice roste kustovnice cizí, Lycium barbarum, najít ji lze nejčastěji na stráních. Mnozí botanici se domnívají, že kustovnice čínská je hybridem nebo formou kustovnice cizí a ještě nedávno docházelo k omylu a tyto dva druhy se spojovaly. Na rozdíl od kustovnice cizí má čínská širší listy a trochu odlišné květenství a větších obsah léčivých látek. kustovnice čínská je opadavá, samosprašná. Největší může mít až dva a půl metru. Má dlouhé převislé větve, které se rozpínají daleko od kmínku. V našich podmínkách kvete od červa do října. Rostlina dělá plody zhruba dva až tři roky po vyklíčení. Ač se jmenuje kustovnice čínská, roste i v Nepálu, Pákistánu, Koreji a Japonsku. Po celém světě se kustovnice začala používat i na zpevňování svahů.

Historie kustovnice

Pojem goji sice pochází z Číny, ale zdomácněl i ve zbytku světa, jako všeobecný popis plodů kustovnice. Slovo goji pochází z čínského Go Qi Zi, které bylo západní kulturou zkráceno na goji kvůli snazší výslovnosti. První zmínky o této rostlině se dochovaly z dynastie Tang kolem 618-906 po Kristu. Když byla dynastie pod vládou císaře Taizhong, šlo o období rozkvětu. Taizhong byl oblíbený císař, který se o své poddané obětavě staral. Dokonce založil státní školy. Díky velkému kulturnímu a mocenskému rozkvětu byly západní hranice Číny rozšířeny do Střední Asie, kde bylo možno nalézt i
nové, dosud neznámé plodiny, mezi nimi byla i goji. Jak tomu tak bývá, prvně se goji dostala do císařského paláce, kam putovaly všechny delikatesy a novinky říše. Goji si získala velkou popularitu císařského dvora, a proto se začal nově objevený keř hojně pěstovat. Keř nejspíše byl znám v Číně i v předešlých staletích, některé texty uvádí, že úplně první informace jsou z období 2800 před Kristem ze spisu císaře Shen Nunga. Nejspíš ale šlo o téměř nesehnatelnou rostlinu. Jako planá rostlina se vyskytovala z počátku v Jižní Číně, v provinciích Ningxia, Gansu a Shaanxi. Také v Mandžusku a části Tibetu. Na Západ se dostala kustovnice čínská kolem roku 1730 díky anglickému vévodovi z Argyll. Od té doby se rozšířila do Evropy i Ameriky. Přesto zůstává Čína hlavním distributorem kustovnice. Ročně vyprodukuje přes 33 000 tun.

V Číně se ustálil pro kustovnici i název plody dlouhověkosti, proto byla velice oblíbená nejen v medicíně, fytoterapii ale i v legendách. Jedna legenda vypráví o zdi poblíž buddhistického chrámu celé prorostlé kustovnicí. Vedle zdi se obyvatelé rozhodli vykopat studnu. Během let začaly do studny padat plody. Najednou se všichni mniši těšili neobvyklému zdraví, měli nadpřirozeně zdravou narudlou pokožku, a co bylo nejzajímavější, zdálo se, že vůbec nestárnou. I v osmdesáti letech neměli na hlavě jediný šedý vlas, ani nepřišli o jediný zub. Za vše mohla studna, do které padaly plody kustovnice a louhovaly se tam. O léčivých vlastnostech kustovnice podle mýtů pověděli lidem obyvatelé Himalájí, kde žili přírodní léčitelé, kteří byli velice moudří a rozuměli všemu, co se bylin a rostlin týká. Rozhodli se svou velkou moudrost a znalosti sdílet s okolními kulturami, a tak učili Číňany, Tibeťany i Indy. S nimi se podělili i o své největší a nejcennější tajemství, o Goji, které rostlo v Himalájích. Mudrci byli tak velkorysí, že každému, kdo se přišel od nich učit, darovali sazenici. Tak se dle lidové tradice rozšířila kustovnice čínská do oblastí Číny.

Asi nejrozšířenějí legenda je o Li Qing Yuenovi, který se narodil kolem roku 1798. Li Qing Yuen žil osamocen v horách, kde rostly kustovnice, kam jen širé oko dohlédlo. Li Qing Yuen každé ráno vstal, prošel se po horách a nasbíral si plnou nůši plodů. Díky této stravě se Li Qing Yuen dožil požehnaného věku bez jediné nemoci. Podle některých zdrojů žil do 120 let. Jiné verse legendy uvádí až 265 let. Za tu dobu byl neuvěřitelně zdráv, měl silné kosti, svaly a zdravé vnitřní orgány. Podle legendy se dožil jedenácti generací svých potomků.

Jiný příběh je spíše humorný. Kupec se vracel z dlouhé pracovní cesty a při své cestě uviděl mladou ženu, kterak bičuje velmi starého muže. Kupec je rozčarován, k ženě přistoupí a prudce se jí zeptá proč mlátí toho starce. Dáma klidným hlasem odpoví, že ukázňuje svého pravnuka. Kupec je ohromen a zeptá se, co je důvodem jejího mládí. Dáma odpoví, že rostlina je známa pod mnoha jmény a její užití se liší období od období. Na jaře se berou listy, známé jako esence nebes, v létě květy, dlouhověkost života. Na podzim dává rostlina plody známé jako goji a v zimě se sklízí kůra z kořenů, která je kostmi země. Pokud člověk bude užívat tyto čtyři složky ročních období, bude neskutečně zdráv po dlouhou dobu. Z tohoto textu je i patrné, že k léčivým účinkům neslouží jen plody kustovnice, ale celá rostlina. V čínské medicíně tomu opravdu tak bylo.

Mezi symboly dlouhověkosti nepatří jen kustovnice, z rostlin sem patří i broskve a bambus, ze zvířat jeřáb, netopýr nebo zajíc. Bambus pro svůj dlouhý téměř nekonečný růst a pevnost a broskev kvůli svému spojení s taoistickými mýty a magií. Obecně v taoismu byla jedním z hlavních motivů plodu nesmrtelnosti, podobně jako v západní alchymii Kámen mudrců. Kustovnice si získala takovou oblibu, že se začal v Číně pořádat i festival na její počest. Nově se zavedl od roku 2000 v provincii Ningxia, která je důležitou oblastí expertu goji do zbylých oblastí Číny. Festival se slaví každý srpen, je to velká oslava pod širým nebem, kde se schází miliony lidí z celé Číny. Tradičně si zde lidé vypráví mýty o kustovnici a jejích zázračných účincích. Samotný festival trvá často i čtrnáct dní v kuse a prodá se zde velké množství plodů.

Pěstování kustovnice čínské

Byla by škoda nemít tuto zázračnou rostlinu doma, když je prokazatelně tak blahodárná na organismus. Protože je kustovnice čínská nejspíše variací Kustovnice cizí, nemusíte se bát, že vám tento keř v mrazu pojde, naopak, v zimních mrazech se jí velice daří. V létě však potřebuje spíše slunné a teplejší stanoviště s kvalitní zálivkou.

Pokud se rozhodneme kustovnici pěstovat od semínka, měli bychom dbát na správné pH půdy, které je 8. Jako substrát se doporučuje kombinace písku s jílem. Semena sázíme v březnu a dubnu. Je třeba jim dát prostor, mezera mezi nimi by měla být minimálně dva centimetry. Půdu je dobré hnojit.  Když je už rostlina větší, je dobré v době kvetení rostlinu hnojit i na list. Na jaře a létě, by se měl keř zalívat zhruba jednou za tři týdny vydatnou zálivkou. Na podzim by se měla zálivka omezit.

Protože jde o celkem rychle rostoucí keř je dobré jej pravidelně zastřihávat, také proto, protože keř je pak velice košatý a zabírá moc místa. Zastřihnutí je prospěšné i pro rychlejší nasazení plodů. První rok by se nemělo stříhat, dokud nebude mít kmen aspoň půl metru. Poté se ořeže většina větví, zbylé se oříznou na deset až dvacet centimetrů, zcela nedotčené by měly zůstat maximálně čtyři. Větve by měly být ořezány rovnoměrně kolem kmenu. Ořezáním se docílí toho, že větve rozkošatí. Další výše vzrostlé větve se zkracují. Druhý rok by se měl vybrat jeden silný vertikální výhon, který bude sloužit jako další prodloužení kmene. Opět je dobré jej zkrátit, čímž se rozvětví. Takto je dobré zkrátit všechny přečnívající větve. V dalších letech je třeba opakovat tentýž postup. Tím se posilní spodní větve a keř krásně rozkošatí. Každoročně je také potřeba strom omlazovat, to se dělá na jaře, v létě a v zimě. Na jaře se odstraňují staré a mrtvé větve, aby se udělal novým větvím patřičný prostor, pokud bychom to neudělali, větve by se mohly křížit mezi sebou, což nevypadá esteticky a snižuje to plochu pro uzrání plodů. Také je dobré odstranit příliš husté větve. V létě pučí nové výhonky, které nám mohou vadit. Odstraňují se všechny výhonky ze spodních částí keře, nechávají se jen ty, co jsou nahoře. V zimě se ořezávají přerostlé spodní větve a větve, které příliš zesílily a také větve slabé. V zimě se i keř zastřihne tak, aby měl jednotný tvar. Pokud je strom nemocný, je třeba použít chemické prostředky, aby měl keř dostatek sil, je dobré jej přihnojit.

Bobule se sklízí, když ještě nejsou úplně zralé. Neměly by se sbírat po dešti. Protože jde o dost křehké plody, je třeba být opatrný a nerozmáčknout je. Také je třeba stále mít na mysli, že kustovnice jsou trnité a může dojít k poranění. Pokud se zabyváte fytoterapii tak většinou plody se po sběru suší. Vrstva by neměla přesáhnout 2cm. Plody se neotáčí, nechají se, dokud nebudou zcela suché.

Využití kustovnice

Účinky kustovnice čínské na lidský organismus jsou známy minimálně dva tisíce let. Můžou za to hlavně betakaroteny, vitamíny C, B1 a B2, aminokyseliny, aktivní polysacharidy a také stopové prvky vápníku, zinku, železa a selenu. Podle tradiční čínské medicíny působí plody na játra a ledviny, vyživují krev, zvlhčují plíce a zlepšují zrak. Podle lidových léčitelů se dá plody kustovnice léčit i lupénka, impotence, chronický kašel, nebo i cukrovka a tuberkulóza, proto je kustovnice častým doplňkem stravy. Exaktní věda mnoho z mytologických vlastností potvrdila. Kustovnice opravdu redukuje počet antigenů, který souvisí s alergiemi. Také obecně zlepšuje imunitu, krvetvorbu a krevní tlak. Výzkumy prokázaly i zvýšení hladiny pohlavních hormonů u mužů. Betein, který je v kustovnici čínské obsažen, zase regeneruje jaterní buňky a snižuje hladinu cukru v krvi. Nemůžeme se tedy divit, že je Číňané používají v rozličných formách. Od čerstvých, po sušené, nebo rozmačkané do džusu. Občas se z nich dělá i prášek, který se dává do různých jogurtů, džemů, nebo nápojů. Listy jsou bohaté na vitamíny A, B, C, bílkoviny, uhlohydráty a tuky. V kořenech jsou antibakteriální látky, tlumí horečky a rozšiřují cévy.

Plody kustovnice matou vzhledem, vypadají sice jako šípek, ale jsou mnohem sladší bez kyselé pachuti na jazyku. Pokud se usuší, připomínají borůvky. Odvar se dělá z 6-18 gramů sušených plodů. Je dobré jej užívat denně. Výhoda kustovnice čínské je, že nejsou známy žádné vedlejší účinky.

Je třeba pamatovat na to, že kustovnice původně rostla v trochu jiných podmínkách, původní její domovina, kde ještě lze planou kustovnici najít, je Tibet, Mongolsko a západní Čína, kde jsou teploty v létě kolem 25 stupňů Celsia a v zimě padají k mínus 20 stupňům. Plody z domoviny budou mít vždy vyšší obsah prospěšných látek, než tomu je u plodů, které vypěstujeme doma na zahradě. Dle nejmodernějších poznatků je největší obsah vitamínů v rostlinách, které se pěstují v oblasti Ningxia, která je na východním cípu Tibetu. Tyto rostliny mají nejléčebnější účinky, protože žijí ve specifických podmínkách. Voda, půda i ovzduší jsou pro kvalitu plodů velice důležité.

Recepty s kustovnicí čínskou

Existuje mnoho receptů, které se dochovaly z dávných dob. Pokud má člověk problémy se zrakem, měl by užívat kustovnici čínskou spolu s Rehmannia glutinosa, která pomáhá nastolit rovnováhu v ledvinách. Kustovnice spolu s kořenem ženšenu posiluje srdce a ledviny. V kombinaci s Angelica sinensis a Paeonia lactiflora se užívá k ozdravě krve a posílení Jinových energií. Dva díly Rehmannia glutinosa a kustovnice čínské a jeden díl Schizandre chinensis se užívá, když jsou problémy s hormony a metabolismem.

Existují však i mnohem praktičtější recepty. Jako je například obdoba müsli, které se hodí k ranní konzumaci.  K tomu je potřeba dvě lžíce rozinek, 4 lžíce Goji, 6 vlašských ořechů a 300 gramů obilné kaše. Kustovnici i rozinky dáme do vařící vody a propláchneme. Ořechy nasekáme na drobné kousky a spolu s rozinkami a Kustovnicí dáme do mísy, kam přidáme i obilnou kaši. Celý obsah se zalije vařící vodou, aby byl celý pod vodou. Celý mix se pomalu promíchá. Poté se nechá pět minut stát. Kaše se může přisladit třtinou, medem, nebo rozličným sušeným ovocem.

Kustovnici si můžeme dát i do čaje, jako odvar. Plody je dobré zhruba 15 minut louhovat. Také se dá jíst samotná, jako hroznové víno, nebo rozinky. Kustovnice se dá použít i místo brusinek nebo borůvek. Může se dát do plněných knedlíků, jablečného štrůdlu, nebo do rýžové kaše.

Tradiční asijský recept je Jidášovo ucho s kustovnicí. Na to je třeba 200 gramů Jidášova ucha, 20 gramů Kustovnice, 1 lžičku nasekaného zázvoru, 1 lžičku medu, 1 lžičku čínského vína. 1 lžíci oleje a dvě lžíce masového vývaru. Jidášovo ucho se spaří v horké vodě, dokud nebude měkké. Poté se ve woku rozpálí olej a vše se do něj vloží, poté se za stálého míchání rychle obsah osmaží. Tato pochoutka ozdravuje plíce, krev i slezinu.

Dobrým receptem je i kuře na kustovnici. K tomu je kromě kuřete třeba použít čtyři lžíce kustovnice, sůl a vodu. Kuře se omyje a vloží do pekáče, poté jej posolíme a posypeme kustovnicí a podlijeme horkou vodou. Kuře se peče dozlatova. U konce je možno kuře podlévat a polévat kuřecím vývarem.

Výrobky z Kustovnice

Kustovnice se dá najít i v mnoha složitých odvarech, takovým je například Laodžan. Ten je považován za jeden z nejúčinnějších produktů pro udržení a ochranu lidského zdraví. Pozitivně působí na budování imunity, zlepšuje činnost srdce, zrak a proudění krve. Dle tradiční čínské medicíny harmonizuje Jin a Jang i energii čchi. Také se o něm hovoří jako o posilovači paměti, zbystřovači rozumu a léku proti stresu. Dle poznatků je recept znám již z dynastie Tang. Jde o velice složitý recept, který obsahuje 21 rostlin z různých koutů Číny. Tyto rostliny by se měly sbírat jen za určitých hvězdných, planetárních a slunečních konstelacích. Tento výrobek je velice kvalitní.